-
Tommy (1975)
- UK
- 111 min
- režie: Ken Russell
- IMDB: 6.6 (15,277 hodnocení)
Tommy je příběhem o mladíkovi, který v dětství po otřesném traumatickém zážitku ztratí schopnost vidět, slyšet a mluvit. Stane se však slavným díky dovednosti hrát pinball (tj. hru na kuličkovém automatu) jen s pomocí intuice. Když matka v zoufalství způsobí dospělému Tommymu další šok, mladíkovi se vrátí smysly. Dřívější sláva spolu se zázračným uzdravením z něho udělá světovou hvězdu, mladík se vžije do role Spasitele a káže o světě bez násilí a bez drog. Nevidí však, že jeho dobře míněná snaha vychází nazmar, a stane se jen dalším z mnoha popkulturních idolů. Ale dav, který ho ještě před chvílí obdivoval, se proti němu vzbouří. Ve filmu hraje řada osobností filmové a především hudební scény - E. Clapton, T. Turner, J. Nicholson, E. John, The Who... Přes svou kontroverznost patří Tommy k úspěšným filmovým přepisům scénických rockových představení, která zažívala konjunkturu v sedmdesátých letech.(čenda)
-
Velikonoční přehlídka (1948)
- USA
- 107 min
- režie: Charles Walters
- IMDB: 7.5 (6,465 hodnocení)
Don a Nadine jsou skvělý pár tanečníků, ale Nadine se rozhodne pro svou vlastní kariéru. Don tedy začne tančit s Hannah, první tanečnicí, která se mu namane. Úspěch na sebe nedá dlouho čekat a projeví o ně zájem show Ziegfeld Follies, ve které tančí i Nadine, a proto Don nabídku raději odmítne. S Hannah Don udržuje čiště obchodní vztah, i přestože je do ní zamilován, a je natolik přesvědčivý, že se Hannah domnívá, že je pro něj stále přednější Nadine.
-
Vlasy (1979)
- USA / West Germany
- 121 min
- režie: Milos Forman
- IMDB: 7.6 (26,874 hodnocení)
Vlasy, jeden z nejvýznamnějších muzikálů druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natočit výpravný film s choreografickými čísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale především svými přesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V době svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhroceně sociálněkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a maloměšťáckou lhostejnost vůči této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnělému konzervatismu. Formanovi nečinilo žádné potíže najít si vztah k těmto ryze americkým tématům, vždyť jádrem tam byly problémy, na něž se soustřeďoval ve všech svých českých filmech: generační konflikt, naivní a čistá touha mládí po lásce a svobodě a rovněž protest proti konvencím a předsudkům, které tyto iluze bezcitně ničí. Ondříček měl tentokrát před kamerou daleko různorodější a temperamentnější reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitě využil. Snímá je téměř nepřetržitě v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen řeči tváře, ale celého těla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistě i jeho zásluhou je tento film především nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života.