-
Velký Ziegfeld (1936)
- USA
- 176 min
- režie: Robert Z. Leonard
- IMDB: 6.8 (5,055 hodnocení)
Revue Flo Ziegfelda zrovna netáhne davy. "Jak jdou kšefty, Ziggy?" dobírají si ho konkurenti... Tento snímek mapující historii jedné kariéry získal tři Oskary, včetně ceny za nejlepší film. Florenzi Ziegfeldovi Juniorovi se dařilo dobře (s legendami Broadwaye Follies a dalšími), špatně (včetně časů, kdy tento showman jen výjimečně nacházel v kapse dva pěticenty naráz) a jen zřídka ztrácel optimismus.
-
Rose-Marie (1936)
- USA
- 113 min
- režie: W.S. Van Dyke
- IMDB: 7.2 (839 hodnocení)
Náladová operní diva Marie de Flor je pro svého bratra Johna (James Stewart), který právě uprchl z vězení, schopna lecčeho. Nejprve v jejích stopách, pak po jejím boku je seržant Bruce, který tuší, že jen tak pro nic se krásná mladá žena nevydá do kanadské divočiny. Marii je Bruce velmi sympatický (navíc má krásný hlas), ale nedůvěřuje mu (pro jistotu si udělá z plánku bratrova úkrytu papiloty). Přes Mariinu snahu je John zatčen a ona se roztrpčeně vrací do civilizace. Ale doma ji nic netěší, aspoň do dne kdy zase uslyší Brusův kouzelný hlas.(Jezinka)
-
Footlight Parade (1933)
- USA
- 104 min
- režie: Lloyd Bacon
- IMDB: 7.8 (3,290 hodnocení)
Doba, kdy lidé každý večer houfně chodili na divadelní muzikály, pomalu končí. Nastupuje éra filmu. Producent muzikálových komedií Chester Kent (James Cagney) se musí přizpůsobit. Se svým studiem začíná tvořit prology k filmům. Zpočátku se jim daří, ovšem v oboru panuje velká konkurence a studio se dostává do existenčních problémů. Chesterovi geniální nápady totiž někdo vyzrazuje konkurenci, která je díky tomu vždy o krok napřed. Poslední šancí zůstává velký kontrakt, pro jehož získání musí studio perfektně nacvičit tři vystoupení během tří dnů. Začíná souboj s šibeničním termínem a také se zrádcem ve vlastních řadách...(worm14)
-
42. ulice (1933)
- USA
- 89 min
- režie: Lloyd Bacon
- IMDB: 7.7 (7,898 hodnocení)
Seznamte se s něžnou naivkou, fantastickým tenorem, snobskými hvězdami, producenty v tísni, vulgárními blondýnami a "pochybnými dámami z 80.let”. Ti všichni obývají 42. ulici, zpívají nestárnoucí písně Harryho Warrena a Ala Dubina a stepují ve skvělých tanečních číslech Busbyho Berkeleyho, která vnášela lehkost do tíhy hospodářské krize. Zápletka této šarády se bláznivě zamotává, plná bleskových replik a nových tváří: Ruby Keeler (poprvé před kamerou), Dick Powell a Ginger Rogers, a její fantastická čísla (Shuffle off to Buffalo, You're Getting to Be a Habit with Me či titulní melodie) okouzlují dodnes. 42. ulice díky digitálnímu přepisu restaurovaného původního negativu a optické zvukové stopy už léta nevypadala a nezněla tak báječně a zůstává přesvědčivým důkazem, že lidská touha bavit se nikdy nevyjde z módy.
-
Monte Carlo (1930)
- USA
- 90 min
- režie: Ernst Lubitsch
- IMDB: 6.9 (828 hodnocení)
A countess fleeing her husband mistakes a count for her hairdresser at a Monte Carlo casino.